a tak mi zbývá
právě tolik místa pro ruce
aby mohly napsat tyhle řádky
a na těch řádcích mám
právě tolik místa pro sebe
abych v ně vetkl svůj pochybný epitaf
a nechal ho shořet
ve světle stolní lampy
a zmizel i s ním
v nadcházejícím ránu
jen abych hned zas povstal
z popela všech těch nocí
nastřádaných za klávesnicí
a nechal si zas neomylně
o něco míň místa než minule
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat