báseň pro páteční noc

všichni chlastaj

všichni šukaj

a já jsem ukradl příbor

a pak bylo ještě dál

dál to bylo jako přepojovaní vlaku, co trvá právě o tolik déle než obvykle, aby cestující tak tak stihli vykázat první známky blíže neurčeného neklidu, nic než prchavé zmatení v důsledku drobného odchýlení z očekávané dráhy, schopné ovšem spojit se s náhodným čouhajícím stéblem dávno zapomenutého obrazu v podvratnou výčitku, co prudce zazáří a hned v dalším okamžiku zhasíná, aby vás oslepené nechala během následujících minut tápat v tmách. pak je buď nadobro ztracena nebo si ten konkrétní obraz nakonec vybavíte a možná nabudete dojmu, že skutečně odkazuje k životním epizodám či rozhodnutím, které byste ze své paměti raději nadobro vyřadili, k epizodám zraňujícím a zdánlivě tak přesně vystihujícím vaše slabosti. v obou případech jste rozmrzelí, v prvním případě dvojnásob, protože jste rozmrzelí z toho, že nevíte, z čeho jste rozmrzelí, v druhém případě pak podle povahy traumatu i mnohokrát víc. nebo taky vůbec. během přepojování u mě došlo k podobné reakci, v jen zbytkově bdělém stavu jsem však naprosto nebyl schopen jakékoli systematické inventury paměti, vlak se tedy rozjel po první koleji, na kterou jsem ve snaze vědět víc připadl. zatímco se bytem rozléhaly nejisté kroky příchozího, upadl jsem v snění o zlé čarodějnici Jamambě.

-----

t.b.c.

-----

dopuštění

odvážit

jemného mi

polehku

poprašku

z vážených

kovaných

zábradlivých

výčnělků

pýcha sálá

když vyleštíte

mosaznou součástku

neodbytným strojům

co uvykly už

komfortu

v mezích vlastní

mechaniky

opečovávání

teplým lidským

mlékem živení

všech lidskejch věcí napuštění

no, dopuštění!

a pak

PALAAKA!!! byl jsem odhalen.

okruhy, kterých jsem se účastnil, začaly brzy zaostávat za ostatními, a jelikož jsme všichni pravidelně měnili pozice, netrvalo dlouho, než se pánbůh dopátral příčiny toho všeho. nestačil jsem se ani rozkoukat.

nechal si mě zavolat k sobě. bylo vidět, že něco takového očekával a tak nedělal dramata. nabídl mi skleničku whisky a zdvořile mi sdělil, že se obává o mé zdraví. pracoval jsem v poslední době příliš mnoho a měl bych se šetřit. on sám by ale na mém místě přemýšlel spíše o změně povolání. při slově "změna" to se mnou trochu trhlo, viděl jsem ale, že mluví rozumně, a nemohl jsem než kývnout. byla pravda, že jsem se v poslední době necítil příliš ve své kůži. neustálý kontakt s lidmi mě vyčerpával. nadnesl jsem, že v takovém případě bychom se snad měli domluvit na výši odstupného. tomu se pánbůh krátce zasmál a řekl, že si klidně můžu dát ještě jednu skleničku, pak ale vypadnu a už nikdy mu nebudu chodit na oči. dopil jsem a nalil si ještě pořádný hlt, než jsem byl na hodinu probuzen.

-----

bylo kolem poledne. otočil jsem se na záda a hlavou mi šly banality. podíval jsem na budík a na kocoura. oba ukazovali 7. snažil jsem si vybavit sen, který jsem měl. matně jsem tušil, že se týkal saturační křivky hemoglobinu, na víc jsem se nedokázal upamatovat. ještě 10 minut jsem ležel, když jsem zaslechl klíč v zámku.

-----

T! B! C!

-----