dál to bylo jako přepojovaní vlaku, co trvá právě o tolik déle než obvykle, aby cestující tak tak stihli vykázat první známky blíže neurčeného neklidu, nic než prchavé zmatení v důsledku drobného odchýlení z očekávané dráhy, schopné ovšem spojit se s náhodným čouhajícím stéblem dávno zapomenutého obrazu v podvratnou výčitku, co prudce zazáří a hned v dalším okamžiku zhasíná, aby vás oslepené nechala během následujících minut tápat v tmách. pak je buď nadobro ztracena nebo si ten konkrétní obraz nakonec vybavíte a možná nabudete dojmu, že skutečně odkazuje k životním epizodám či rozhodnutím, které byste ze své paměti raději nadobro vyřadili, k epizodám zraňujícím a zdánlivě tak přesně vystihujícím vaše slabosti. v obou případech jste rozmrzelí, v prvním případě dvojnásob, protože jste rozmrzelí z toho, že nevíte, z čeho jste rozmrzelí, v druhém případě pak podle povahy traumatu i mnohokrát víc. nebo taky vůbec. během přepojování u mě došlo k podobné reakci, v jen zbytkově bdělém stavu jsem však naprosto nebyl schopen jakékoli systematické inventury paměti, vlak se tedy rozjel po první koleji, na kterou jsem ve snaze vědět víc připadl. zatímco se bytem rozléhaly nejisté kroky příchozího, upadl jsem v snění o zlé čarodějnici Jamambě.
-----
t.b.c.
-----
