pondělí 13. července 2009

bylo nebylo

pár týdnů zpátky jsem byl požít trochu kávového zrna u pana Trefila. protentokrát byl nejeden - přibyl i pan otec. jak nás viděl, hned věděl, kterou spustit. pomáhá teď stavět elektrárnu někde v Angole, zemi, kde je přijetí těla katolického kněze asi tím nejlepším, co se vám může přihodit - znamená šanci na dobré vzdělání a důstojný život. padre Serafino už takhle otevřel spoustu dveří... pan Trefil to neslyšel vůbec rád - když se s padre viděl naposled, poplácával ho bujný klerikál co chvíli přátelsky po kolenou. pan otec se ale padre Serafina zastával, v církvi se prý obecně dějí mnohem horší věci. vůbec nechápal, že se nad něčím takovým ošklíbáme. měl ten dojem, že kdyby nás unesli rwandští verbíři coby potravu pro mačety vyfetovaných ubožáků, naprogramovaných k zabíjení (kterými bychom se taktéž stali), hned bychom se na celou věc dívali uplně jinak... tak ještě čaj? a ještě trochu zatřást našimi zlatými klecemi (i když je to zlato kočičí) a zas někdy... milý chlápek. myslel to dobře. co ale mělo následovat, bylo oficiální odebrání našeho nároku na život. první ranní káva v pravé poledne? před sebou den bezcílného bloumání po stokrát prošlých stezkách? opravdu to k tomu potřebujete? jen mi to tady pěkně podepište, mohu vám zaručit, že vaše životy se dostanou do správných rukou. vidíte tady ten graf? to je vaše dosavadní efektivita, percentuelně vyjádřena a porovnána s předpokládaným výkonem vašeho následovníka. v tomto bodě může být váš život během čtyř až pět let, sem se dostanete za osm, se štěstím... co prosím? jistě, že už to nebudete vy, nebuďte směšní... vaše těla? o ta nemusíte mít starost, budou zpracována ekologicky a humánně. důstojný obřad zaručen, promluví padre Serafino.

ale spravedlnost přece existuje, aspoň na komunální úrovni. někdo se prý nedávno vsoukal otevřeným oknem k Vietnamcům, co u nás v Nuslích otevřeli už asi devadesáté potraviny, a štípl jim pár flašek vínka a nějakou tu kořalku. a Stifi říká, že jim stejně všem jde spoustu peněz z pěstíren trávy, takže je úplně v pořádku vzít si něco zpátky, vlastně je to tak mnohem správnější... no ne?