a co bylo pak

tu noc neměl zrovna klidné spaní. střípky blouznění, co zažíval přes den, se mu poskládaly ve směšnohrdinský sen epických rozměrů.

vystupoval v něm jako úředník nebeských sfér, zodpovědný za distribuci legitimizací reality, co pekl v potu tváře sám pánbůh. šlo pochopitelně o vysoce prestižní povolání, jen stěží se ale mohl považovat za osobu vlivnou - celkových přínos úředníků se rovnal právě a jenom součtu jednotlivých vkladů. nebyla pravda, co se někdy na zemi říkalo - že pánbůh určitě zostra odsuzuje, jakým nelidským způsobem si moderní doba podřizuje člověka a odcizuje ho jeho druhům, a že pěstuje jakýsi humanistický management... no, pánbůh na tyhle plačky moc nebyl. věděl přesně, co chce. klid. a k tomu neváhal využít ani důmyslných vynálezů svých dětí.

z konzumace sňatku lidské vynalézavosti a božské zručnosti tak vzešel mj. i největší a nejdokonalejší byrokratický aparát, jaký kdy spatřil světlo světa. jeho hierarchie čítala na stovky stupňů, o žádnou skutečnou hierarchii ale vlastně nešlo - mezi jednotlivými stupni byly co do náplně práce, požadovaných schopností či platových podmínek jen minimální rozdíly. nebyli nadřízení ani podřízení, jen spousta interagujících hlav a těl. takový stav nevyhnutelně směřoval ke konformitě - všechny směšné individualistické představy spojené s kultem efektivity a úspěchu ztrácely na významu. nebylo pro ně využití. idea kariérního postupu měla pochopitelně neméně konformující potenciál, tou dobou však už byla vyčpělá a jak říkal pánbůh "soooo 90s"... náš pracovní kolektiv byl pařeništěm lenivých pseudointelektuálů, žijících od jedné společenské události ke druhé. měli jsme neomezený přístup do zahrad Hesperidek, ásgardského Centra Kultury a Sportu, ochozů Edenu a ještě leckam jinam. každý den byl skvělý. a vyhlídky na změnu? nikdo neměl zájem vracet se do těch časů, kdy se všichni obávali, že nejsou připraveni na změnu a při tom toužebně čekali jen a jen na ní. toužebně. a bezvýsledně.

konečným výsledkem selekce proti škodlivému a beztak domnělému individualismu byla fixace "spokojené konformity" jakožto ideálně žádoucí vlastnosti. zpracování úředníci byli dokonale smíření s vykonáváním nesnesitelně jednotvárných činnosti, o jejichž skutečném smyslu si mohli nechat zdát (i když zpravidla se ve svých snech zaobírali spíše divokými sexuální fantaziemi, reliktem svých libid, která nechal pánbůh sublimovat s viruozitou sobě vlastní). to bylo pro fungování aparátu klíčové - nikdo nesměl mít ani potuchy o obsahu své práce, případný únik by hned zákonitě ovlivnil jeho konání, vytvářel by fragmenty životního rámce, který má teprve pozvolna vyrůst v lidských hlavách.

je častou chybou představovat si zárodky nových idejí jako kdovíjak rafinované konstrukty, obtížené neproniknutelnými paradoxy, jež znemožňují prohlédnout záměr Tvůrce apod. pánbůh byl velice zaměstnaný člověk a nemohl si příliš dovolit zabývat se vymýšlením stále nových a nových manipulačních technik. rámec, na kterém jsem pracoval i já, byl snad ten nejjednodušší možný. způsob, jakým probíhala výroba idejí, se bezvýhradně zračil i v jejich obsahu. velká část našich rutinních úkonů nedávala žádný smysl nejen sama o sobě, ale i v rámci celého řetězce činností, kterého se účastnila. celé dny jsme sychronizovaně vykonávali činnosti, jejichž celkový výtěžek se rovnal právě nule. příkaz rozdat. příkaz zrušit. přesunout schůzku na další den a vrátit ji zpět. vyslat tým, povolat ho zpět. zkrátit na čtyři a zarovnat zpět na pět. z velké části ale podstatně složitější negativní zpětné vazby. výsledné vzájemné vyrušení sil nicméně doprovázel jistý výdej energie, která se kumulovala ve vnitřních okruzích aparátu, aby se při dosažení prahové hodnoty přelévala na oddělení styku s veřejností. explicitní smysl práce tohoto oddělení odpovídal běžným službám, které byly zástěrkou pro předávání nahromaděné energie komukoli, kdo s námi přišel do kontaktu. to probíhalo cestou PŘENOSU. zářili jsme spokojeností, které šlo jen těžko odolávat. zářili jsme každým svým pohybem. když pak docházelo na výběr materiálu pro utváření identity v rámci individuálních myslí, byly podvědomě upřednostňovány ty nejpřesvědčivější odpozorované modely chování. jakmile na základě vymezování se vůči okolí poklesla právě tato potřeba vymezovat se, mohl PŘENOS nadále probíhat mnohem jednodušší cestou. konformované chování mohlo být lépe koordinováno s naším a žádoucí sklony tak byly upevňovány. současně byla projikována i část potlačených tužeb, dodávající extra bonus v podobě nadbytečné sexuální energie. ta byla po proběhnutí zmíněné iniciální konformace spotřebovávána mimořádně efektivně, jelikož jí nadále nestály v cestě animozity jednotlivých myslí. efektivita celého procesu tak rostla geometrickou řadou.

celkem vzato pánbůh nedělal nic jiného než to, že žehlil svá dřívější katastrofální selhání.

bylo nabíledni, že to opět dělal špatně.

byl jsem první, u koho došlo k úniku. od té chvíle jsem tušil stále běsněji, že je třeba zasáhnout za každou cenu. někdo ho musel zastavit!

PALAKA!!!

-----

T! B! C!

-----