"fi" jsem si kdysi opatřil na základě doporučení od samotných boc, kterým se deska zřejmě líbila natolik, že se nechali nepokrytě inspirovat jejím zvukem na campfire headphase. bibio ale svou charakteristicky zefektovanou kytaru nevložil do služeb líbivého idm popu, vlastně už o mnoho víc nepotřeboval, jen nějaký ten zvukový dokres a hojně reverse partů. trochu monotónní, ale veskrze kouzelná hudba pro zasněné vzhlížení k nebesům. následující "hand cranked" už mi přišla trochu moc rozladěná a utahaná (ale možná už by to dnes bylo naopak, ne-li úplně jinak), obsahovala ale i příslib v podobě zpívané abberiw. s letošní "ambivalence avenue" (už na warp records) ovšem bibio překročil vlastní stín s elegancí přímo nehoráznou. jako by vlastně vždycky věděl, jak dělat groovy popové hity s beaty hodnými počinů flying lotus a při tom ještě stíhat zahltit desku spoustou další rozličné chytré folktroniky (hahaha), jakož i milými připomínkami starého známého zvuku. zpívaných kousků je tu převaha a ne všechny jsou kdovíjak výrazné, plusových bodů už je ale tolik, že to stěží stojí za zmínku. berte!
sobota 15. srpna 2009
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)