a co bylo pak

tu noc neměl zrovna klidné spaní. střípky blouznění, co zažíval přes den, se mu poskládaly ve směšnohrdinský sen epických rozměrů.

vystupoval v něm jako úředník nebeských sfér, zodpovědný za distribuci legitimizací reality, co pekl v potu tváře sám pánbůh. šlo pochopitelně o vysoce prestižní povolání, jen stěží se ale mohl považovat za osobu vlivnou - celkových přínos úředníků se rovnal právě a jenom součtu jednotlivých vkladů. nebyla pravda, co se někdy na zemi říkalo - že pánbůh určitě zostra odsuzuje, jakým nelidským způsobem si moderní doba podřizuje člověka a odcizuje ho jeho druhům, a že pěstuje jakýsi humanistický management... no, pánbůh na tyhle plačky moc nebyl. věděl přesně, co chce. klid. a k tomu neváhal využít ani důmyslných vynálezů svých dětí.

z konzumace sňatku lidské vynalézavosti a božské zručnosti tak vzešel mj. i největší a nejdokonalejší byrokratický aparát, jaký kdy spatřil světlo světa. jeho hierarchie čítala na stovky stupňů, o žádnou skutečnou hierarchii ale vlastně nešlo - mezi jednotlivými stupni byly co do náplně práce, požadovaných schopností či platových podmínek jen minimální rozdíly. nebyli nadřízení ani podřízení, jen spousta interagujících hlav a těl. takový stav nevyhnutelně směřoval ke konformitě - všechny směšné individualistické představy spojené s kultem efektivity a úspěchu ztrácely na významu. nebylo pro ně využití. idea kariérního postupu měla pochopitelně neméně konformující potenciál, tou dobou však už byla vyčpělá a jak říkal pánbůh "soooo 90s"... náš pracovní kolektiv byl pařeništěm lenivých pseudointelektuálů, žijících od jedné společenské události ke druhé. měli jsme neomezený přístup do zahrad Hesperidek, ásgardského Centra Kultury a Sportu, ochozů Edenu a ještě leckam jinam. každý den byl skvělý. a vyhlídky na změnu? nikdo neměl zájem vracet se do těch časů, kdy se všichni obávali, že nejsou připraveni na změnu a při tom toužebně čekali jen a jen na ní. toužebně. a bezvýsledně.

konečným výsledkem selekce proti škodlivému a beztak domnělému individualismu byla fixace "spokojené konformity" jakožto ideálně žádoucí vlastnosti. zpracování úředníci byli dokonale smíření s vykonáváním nesnesitelně jednotvárných činnosti, o jejichž skutečném smyslu si mohli nechat zdát (i když zpravidla se ve svých snech zaobírali spíše divokými sexuální fantaziemi, reliktem svých libid, která nechal pánbůh sublimovat s viruozitou sobě vlastní). to bylo pro fungování aparátu klíčové - nikdo nesměl mít ani potuchy o obsahu své práce, případný únik by hned zákonitě ovlivnil jeho konání, vytvářel by fragmenty životního rámce, který má teprve pozvolna vyrůst v lidských hlavách.

je častou chybou představovat si zárodky nových idejí jako kdovíjak rafinované konstrukty, obtížené neproniknutelnými paradoxy, jež znemožňují prohlédnout záměr Tvůrce apod. pánbůh byl velice zaměstnaný člověk a nemohl si příliš dovolit zabývat se vymýšlením stále nových a nových manipulačních technik. rámec, na kterém jsem pracoval i já, byl snad ten nejjednodušší možný. způsob, jakým probíhala výroba idejí, se bezvýhradně zračil i v jejich obsahu. velká část našich rutinních úkonů nedávala žádný smysl nejen sama o sobě, ale i v rámci celého řetězce činností, kterého se účastnila. celé dny jsme sychronizovaně vykonávali činnosti, jejichž celkový výtěžek se rovnal právě nule. příkaz rozdat. příkaz zrušit. přesunout schůzku na další den a vrátit ji zpět. vyslat tým, povolat ho zpět. zkrátit na čtyři a zarovnat zpět na pět. z velké části ale podstatně složitější negativní zpětné vazby. výsledné vzájemné vyrušení sil nicméně doprovázel jistý výdej energie, která se kumulovala ve vnitřních okruzích aparátu, aby se při dosažení prahové hodnoty přelévala na oddělení styku s veřejností. explicitní smysl práce tohoto oddělení odpovídal běžným službám, které byly zástěrkou pro předávání nahromaděné energie komukoli, kdo s námi přišel do kontaktu. to probíhalo cestou PŘENOSU. zářili jsme spokojeností, které šlo jen těžko odolávat. zářili jsme každým svým pohybem. když pak docházelo na výběr materiálu pro utváření identity v rámci individuálních myslí, byly podvědomě upřednostňovány ty nejpřesvědčivější odpozorované modely chování. jakmile na základě vymezování se vůči okolí poklesla právě tato potřeba vymezovat se, mohl PŘENOS nadále probíhat mnohem jednodušší cestou. konformované chování mohlo být lépe koordinováno s naším a žádoucí sklony tak byly upevňovány. současně byla projikována i část potlačených tužeb, dodávající extra bonus v podobě nadbytečné sexuální energie. ta byla po proběhnutí zmíněné iniciální konformace spotřebovávána mimořádně efektivně, jelikož jí nadále nestály v cestě animozity jednotlivých myslí. efektivita celého procesu tak rostla geometrickou řadou.

celkem vzato pánbůh nedělal nic jiného než to, že žehlil svá dřívější katastrofální selhání.

bylo nabíledni, že to opět dělal špatně.

byl jsem první, u koho došlo k úniku. od té chvíle jsem tušil stále běsněji, že je třeba zasáhnout za každou cenu. někdo ho musel zastavit!

PALAKA!!!

-----

T! B! C!

-----

svědectví

následující výlev vznikl v květnu tohoto roku v rámci studia anatomie. jde o autentické svědectví duše rozervané kolesy doby, marně usilující o uplatnění zbývajících střípků své skomírající aktivity ve službách bezuzdného memorování. zároveň se profiluje jako svérazný typ antimnemotechnické učební pomůcky, jež mimořádně efektivně znemožňuje zapamatovat si cokoli podstatného z dané látky.

---

oko, to on měl. jen někdy nevěděl, zda nemá spíše ono jeho... co chvíli vytáčel bulby kraniolaterálně (m. obliquus bulbi inferior), kde tušil včerejšky, jak obloukem kolem jeho spánků mizí v dáli a zanechávají za sebou neviditelnou mokrou stopu, vysrážené kapičky páry dní (porovnej s pěna dní!). cestou zteplají, obrostou štiplavým humusem a porodí po jednom dnešku, po jednom postiženém chudáku, jehož první zvědavé pohledy od nepaměti míří v ústrety smrti. smrti bezpodmínečné, vážně moc opravdické, ale to je hned hotový, nemusíte se bát, to je v ms, to je dřív, než si vůbec dáme jedno s druhým dohromady, zas se sem totiž sere ta sekundární hermeneutika, co se ti směje do ksichtu, když ti říká, že do toho dloubeš tím samým, co chceš vydloubnout, a pánbůh nevymyslel rovnoběžky od toho, aby se protínaly, ani zítřky od toho, aby požíraly vyvržené dnešky. to jenom člověk má takový nápady. jenže okamžik, ten se recykluje s okamžitou platností, ten se nikoho neptá. nejhorší na tom je, že pánbůh opravdu existuje, vymyslel tohle, o čem vám teď chci povídat, vymyslel každou malou část zvlášť a to si jen představte, jak dlouho tohle mohlo trvat, tohleto. no! jenže pánubohu stačí si třeba jen úplně zlehýnka dupnout a všechny včerejšky i zítřky se můžou přetrhnout, jen aby si jich všiml a očistil je trochu od toho svinstva, co se na ně nabaluje už od těch dob, co lidi nosí čepice v uzavřených prostorách. pánbůh tohle hrozně potřebuje, potřebuje milión času, aby mohl průběžně pouštět do světa nové, ze všech stran vypulírované legitimizace. to víte, že mu pak hned všichni jdou na ruku! že by to ale měl zvlášť pod kontrolou... někteří soudí, že už od začátku byly s tímhle projektem problémy a že pánbůh se musel šíleně zadlužit, když do toho vůbec šel. jiní soudí, že jistí vysocí představitelé dostali teplá místečka v ochozech Edenu a sám pánbůh se mnohem více zajímá o golfové turnaje pořádané v zahradách Hesperidek, kde mimochodem staří antičtí bohové dodnes pracují jako caddies.

ale zpátky k oku. tušil, že se kolem toho hraje nějaká nekalá hra, příliš ho ale zaměstnávaly všechny další okohybné svaly, směřující jeho zraky na kolem plující labutí šíje, po kterých sklouzávaly bez dalších zásadních převodů na volní motoriku. zpravidla se spokojil s gamma-kličkou, která ho cestou kortiko-rubro-spinální nutila zatínat pěsti. odkud to všechno pramenilo? rozhodl se prozkoumat stezky, kterými se do jeho očí ubíral ten tik, co je hned vzápětí klopil ke špičkám jeho nohou (m. rectus bulbi inferior).

byly tu tyčinky. obecně soudil, že jich má mnohem více, než kdy mohl využít (100-120 milionů), kdežto nějaké ty čípky navíc často postrádal (měl jich pouze necelých 7 milionů). neznal původ toho spiknutí, které zapříčinilo, že jisté tvary shlédával tak žádoucími. věděl, že podstatou je „fotochemická reakce, při které se mění potenciál povrchové membrány tyčinky nebo čípku. zrakový pigment (…) se účinkem světla rozpadá“ a uvolňuje tak „energii nutnou pro změnu membránového napětí“. vznikající receptorový potenciál přerůstá v potenciál akční a už se to veze. vědět je k ničemu. smyslné nitky se sbíhají k papile zrakového nervu a penetrují bělimu, aby se, povzbuzené myelinem, vydaly na cestu do nebohé kůry. do té doby se ovšem semele ještě mnoho nedobrého...

---

skeptik a praktik II

věří a přece nevěří
každou víru s každou jinou
vždy nejprve poměří
a nepřijme-li jedinou
nevíře své pořád věří

a kdo nevěří, ať se přesvědčí
že stejně vždy na něco skočí

věří, věří a zase věří
až svou vírou skutečnost
na svou stranu zlanaří
těžko se mu potom jistě
v tu svou víru nevěří

a kdo nevěří, ať se přesvědčí
že podle něj se Země otočí

skeptik a praktik (stranná báseň)

nevěří a přece věří
nesnadno jen žití svoje
do rukou vám svěří
a když, tak stále té své víře
tak docela nevěří

a kdo nevěří, ať se přesvědčí
že mu to dvakrát nesvědčí

věří, i když nevěří
víru, která jemu svědčí
v tu své žití ponoří
s vašim požehnáním se pak
s pravdou nijak nemoří

a kdo nevěří, jednou se přesvědčí
že právě tihle s námi zatočí

desky 2009 I

bibio - ambivalence avenue

"fi" jsem si kdysi opatřil na základě doporučení od samotných boc, kterým se deska zřejmě líbila natolik, že se nechali nepokrytě inspirovat jejím zvukem na campfire headphase. bibio ale svou charakteristicky zefektovanou kytaru nevložil do služeb líbivého idm popu, vlastně už o mnoho víc nepotřeboval, jen nějaký ten zvukový dokres a hojně reverse partů. trochu monotónní, ale veskrze kouzelná hudba pro zasněné vzhlížení k nebesům. následující "hand cranked" už mi přišla trochu moc rozladěná a utahaná (ale možná už by to dnes bylo naopak, ne-li úplně jinak), obsahovala ale i příslib v podobě zpívané abberiw. s letošní "ambivalence avenue" (už na warp records) ovšem bibio překročil vlastní stín s elegancí přímo nehoráznou. jako by vlastně vždycky věděl, jak dělat groovy popové hity s beaty hodnými počinů flying lotus a při tom ještě stíhat zahltit desku spoustou další rozličné chytré folktroniky (hahaha), jakož i milými připomínkami starého známého zvuku. zpívaných kousků je tu převaha a ne všechny jsou kdovíjak výrazné, plusových bodů už je ale tolik, že to stěží stojí za zmínku. berte!

bylo nebylo

pár týdnů zpátky jsem byl požít trochu kávového zrna u pana Trefila. protentokrát byl nejeden - přibyl i pan otec. jak nás viděl, hned věděl, kterou spustit. pomáhá teď stavět elektrárnu někde v Angole, zemi, kde je přijetí těla katolického kněze asi tím nejlepším, co se vám může přihodit - znamená šanci na dobré vzdělání a důstojný život. padre Serafino už takhle otevřel spoustu dveří... pan Trefil to neslyšel vůbec rád - když se s padre viděl naposled, poplácával ho bujný klerikál co chvíli přátelsky po kolenou. pan otec se ale padre Serafina zastával, v církvi se prý obecně dějí mnohem horší věci. vůbec nechápal, že se nad něčím takovým ošklíbáme. měl ten dojem, že kdyby nás unesli rwandští verbíři coby potravu pro mačety vyfetovaných ubožáků, naprogramovaných k zabíjení (kterými bychom se taktéž stali), hned bychom se na celou věc dívali uplně jinak... tak ještě čaj? a ještě trochu zatřást našimi zlatými klecemi (i když je to zlato kočičí) a zas někdy... milý chlápek. myslel to dobře. co ale mělo následovat, bylo oficiální odebrání našeho nároku na život. první ranní káva v pravé poledne? před sebou den bezcílného bloumání po stokrát prošlých stezkách? opravdu to k tomu potřebujete? jen mi to tady pěkně podepište, mohu vám zaručit, že vaše životy se dostanou do správných rukou. vidíte tady ten graf? to je vaše dosavadní efektivita, percentuelně vyjádřena a porovnána s předpokládaným výkonem vašeho následovníka. v tomto bodě může být váš život během čtyř až pět let, sem se dostanete za osm, se štěstím... co prosím? jistě, že už to nebudete vy, nebuďte směšní... vaše těla? o ta nemusíte mít starost, budou zpracována ekologicky a humánně. důstojný obřad zaručen, promluví padre Serafino.

ale spravedlnost přece existuje, aspoň na komunální úrovni. někdo se prý nedávno vsoukal otevřeným oknem k Vietnamcům, co u nás v Nuslích otevřeli už asi devadesáté potraviny, a štípl jim pár flašek vínka a nějakou tu kořalku. a Stifi říká, že jim stejně všem jde spoustu peněz z pěstíren trávy, takže je úplně v pořádku vzít si něco zpátky, vlastně je to tak mnohem správnější... no ne?

chtěl bych mít sen

chtěl bych mít sen, že všichni mí mrtví přátelé jsou se mnou
a všechny mé imaginární manželky jsou se mnou
a všechny způsobné pohyby
taky tu ve mně přítomny jsou
a jdeme slavit, že všichni mí mrtví přátelé jsou se mnou
že všechny mé imaginární konkubíny jsou tu se mnou
a všechny jejich vnadné záhyby
padají do správných rukou
a všichni mí mrtví přátelé
padají do správných rukou

přátelé!

přátelé?
ti všichni
taky už umřeli na slova
zakopali se
z plna plic
nikdy víc
nepověděli, co by
zahýbalo světem
a nebo aspoň dětem
řeklo něco o tom, jak to chodí
za těch rozviklaných dní
už jenom teď ten poslední
když vidím, veškerýho snažení
mám pozbýt chuť a na jazyku
osten a svědění, papil svrbění
zanícení, nečistot místo zacílení
přece ale vždycky není
člověku jen na umření
ono chce to možná chvilku strpení
než dojdeš k tomu poznání
jak nehledě na pravdy transcendentální
je důležitý dobrý vysrání

(ukázka z připravovaného díla "odtokoly dijonských kibuců")