přátelé!

přátelé?
ti všichni
taky už umřeli na slova
zakopali se
z plna plic
nikdy víc
nepověděli, co by
zahýbalo světem
a nebo aspoň dětem
řeklo něco o tom, jak to chodí
za těch rozviklaných dní
už jenom teď ten poslední
když vidím, veškerýho snažení
mám pozbýt chuť a na jazyku
osten a svědění, papil svrbění
zanícení, nečistot místo zacílení
přece ale vždycky není
člověku jen na umření
ono chce to možná chvilku strpení
než dojdeš k tomu poznání
jak nehledě na pravdy transcendentální
je důležitý dobrý vysrání

(ukázka z připravovaného díla "odtokoly dijonských kibuců")