pondělí 25. ledna 2010

dopuštění


odvážit
jemného mi
polehku
poprašku
z vážených
kovaných
zábradlivých
výčnělků
pýcha sálá
když vyleštíte
mosaznou součástku
neodbytným strojům
co uvykly už
komfortu
v mezích vlastní
mechaniky
opečovávání
teplým lidským
mlékem živení
všech lidskejch věcí napuštění
no, dopuštění!

pátek 1. ledna 2010

a pak

PALAAKA!!! byl jsem odhalen.

okruhy, kterých jsem se účastnil, začaly brzy zaostávat za ostatními, a jelikož jsme všichni pravidelně měnili pozice, netrvalo dlouho, než se pánbůh dopátral příčiny toho všeho. nestačil jsem se ani rozkoukat.

nechal si mě zavolat k sobě. bylo vidět, že něco takového očekával a tak nedělal dramata. nabídl mi skleničku whisky a zdvořile mi sdělil, že se obává o mé zdraví. pracoval jsem v poslední době příliš mnoho a měl bych se šetřit. on sám by ale na mém místě přemýšlel spíše o změně povolání. při slově "změna" to se mnou trochu trhlo, viděl jsem ale, že mluví rozumně, a nemohl jsem než kývnout. byla pravda, že jsem se v poslední době necítil příliš ve své kůži. neustálý kontakt s lidmi mě vyčerpával. nadnesl jsem, že v takovém případě bychom se snad měli domluvit na výši odstupného. tomu se pánbůh krátce zasmál a řekl, že si klidně můžu dát ještě jednu skleničku, pak ale vypadnu a už nikdy mu nebudu chodit na oči. dopil jsem a nalil si ještě pořádný hlt, než jsem byl na hodinu probuzen.

-----

bylo kolem poledne. otočil jsem se na záda a hlavou mi šly banality. podíval jsem na budík a na kocoura. oba ukazovali 7. snažil jsem si vybavit sen, který jsem měl. matně jsem tušil, že se týkal saturační křivky hemoglobinu, na víc jsem se nedokázal upamatovat. ještě 10 minut jsem ležel, když jsem zaslechl klíč v zámku.

-----

T! B! C!

-----