"fi" jsem si kdysi opatřil na základě doporučení od samotných boc, kterým se deska zřejmě líbila natolik, že se nechali nepokrytě inspirovat jejím zvukem na campfire headphase. bibio ale svou charakteristicky zefektovanou kytaru nevložil do služeb líbivého idm popu, vlastně už o mnoho víc nepotřeboval, jen nějaký ten zvukový dokres a hojně reverse partů. trochu monotónní, ale veskrze kouzelná hudba pro zasněné vzhlížení k nebesům. následující "hand cranked" už mi přišla trochu moc rozladěná a utahaná (ale možná už by to dnes bylo naopak, ne-li úplně jinak), obsahovala ale i příslib v podobě zpívané abberiw. s letošní "ambivalence avenue" (už na warp records) ovšem bibio překročil vlastní stín s elegancí přímo nehoráznou. jako by vlastně vždycky věděl, jak dělat groovy popové hity s beaty hodnými počinů flying lotus a při tom ještě stíhat zahltit desku spoustou další rozličné chytré folktroniky (hahaha), jakož i milými připomínkami starého známého zvuku. zpívaných kousků je tu převaha a ne všechny jsou kdovíjak výrazné, plusových bodů už je ale tolik, že to stěží stojí za zmínku. berte!
sobota 15. srpna 2009
pondělí 13. července 2009
bylo nebylo
pár týdnů zpátky jsem byl požít trochu kávového zrna u pana Trefila. protentokrát byl nejeden - přibyl i pan otec. jak nás viděl, hned věděl, kterou spustit. pomáhá teď stavět elektrárnu někde v Angole, zemi, kde je přijetí těla katolického kněze asi tím nejlepším, co se vám může přihodit - znamená šanci na dobré vzdělání a důstojný život. padre Serafino už takhle otevřel spoustu dveří... pan Trefil to neslyšel vůbec rád - když se s padre viděl naposled, poplácával ho bujný klerikál co chvíli přátelsky po kolenou. pan otec se ale padre Serafina zastával, v církvi se prý obecně dějí mnohem horší věci. vůbec nechápal, že se nad něčím takovým ošklíbáme. měl ten dojem, že kdyby nás unesli rwandští verbíři coby potravu pro mačety vyfetovaných ubožáků, naprogramovaných k zabíjení (kterými bychom se taktéž stali), hned bychom se na celou věc dívali uplně jinak... tak ještě čaj? a ještě trochu zatřást našimi zlatými klecemi (i když je to zlato kočičí) a zas někdy... milý chlápek. myslel to dobře. co ale mělo následovat, bylo oficiální odebrání našeho nároku na život. první ranní káva v pravé poledne? před sebou den bezcílného bloumání po stokrát prošlých stezkách? opravdu to k tomu potřebujete? jen mi to tady pěkně podepište, mohu vám zaručit, že vaše životy se dostanou do správných rukou. vidíte tady ten graf? to je vaše dosavadní efektivita, percentuelně vyjádřena a porovnána s předpokládaným výkonem vašeho následovníka. v tomto bodě může být váš život během čtyř až pět let, sem se dostanete za osm, se štěstím... co prosím? jistě, že už to nebudete vy, nebuďte směšní... vaše těla? o ta nemusíte mít starost, budou zpracována ekologicky a humánně. důstojný obřad zaručen, promluví padre Serafino.
ale spravedlnost přece existuje, aspoň na komunální úrovni. někdo se prý nedávno vsoukal otevřeným oknem k Vietnamcům, co u nás v Nuslích otevřeli už asi devadesáté potraviny, a štípl jim pár flašek vínka a nějakou tu kořalku. a Stifi říká, že jim stejně všem jde spoustu peněz z pěstíren trávy, takže je úplně v pořádku vzít si něco zpátky, vlastně je to tak mnohem správnější... no ne?
středa 24. června 2009
chtěl bych mít sen
chtěl bych mít sen, že všichni mí mrtví přátelé jsou se mnou
a všechny mé imaginární manželky jsou se mnou
a všechny způsobné pohyby
taky tu ve mně přítomny jsou
a jdeme slavit, že všichni mí mrtví přátelé jsou se mnou
že všechny mé imaginární konkubíny jsou tu se mnou
a všechny jejich vnadné záhyby
padají do správných rukou
a všichni mí mrtví přátelé
padají do správných rukou
a všechny mé imaginární manželky jsou se mnou
a všechny způsobné pohyby
taky tu ve mně přítomny jsou
a jdeme slavit, že všichni mí mrtví přátelé jsou se mnou
že všechny mé imaginární konkubíny jsou tu se mnou
a všechny jejich vnadné záhyby
padají do správných rukou
a všichni mí mrtví přátelé
padají do správných rukou
neděle 21. června 2009
přátelé!
přátelé?
ti všichni
taky už umřeli na slova
zakopali se
z plna plic
nikdy víc
nepověděli, co by
zahýbalo světem
a nebo aspoň dětem
řeklo něco o tom, jak to chodí
za těch rozviklaných dní
už jenom teď ten poslední
když vidím, veškerýho snažení
mám pozbýt chuť a na jazyku
osten a svědění, papil svrbění
zanícení, nečistot místo zacílení
přece ale vždycky není
člověku jen na umření
ono chce to možná chvilku strpení
než dojdeš k tomu poznání
jak nehledě na pravdy transcendentální
je důležitý dobrý vysrání
(ukázka z připravovaného díla "odtokoly dijonských kibuců")
ti všichni
taky už umřeli na slova
zakopali se
z plna plic
nikdy víc
nepověděli, co by
zahýbalo světem
a nebo aspoň dětem
řeklo něco o tom, jak to chodí
za těch rozviklaných dní
už jenom teď ten poslední
když vidím, veškerýho snažení
mám pozbýt chuť a na jazyku
osten a svědění, papil svrbění
zanícení, nečistot místo zacílení
přece ale vždycky není
člověku jen na umření
ono chce to možná chvilku strpení
než dojdeš k tomu poznání
jak nehledě na pravdy transcendentální
je důležitý dobrý vysrání
(ukázka z připravovaného díla "odtokoly dijonských kibuců")
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)