Zobrazují se příspěvky se štítkempoesie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempoesie. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 21. května 2010

báseň pro páteční noc


všichni chlastaj
všichni šukaj
a já jsem ukradl příbor

pondělí 25. ledna 2010

dopuštění


odvážit
jemného mi
polehku
poprašku
z vážených
kovaných
zábradlivých
výčnělků
pýcha sálá
když vyleštíte
mosaznou součástku
neodbytným strojům
co uvykly už
komfortu
v mezích vlastní
mechaniky
opečovávání
teplým lidským
mlékem živení
všech lidskejch věcí napuštění
no, dopuštění!

pondělí 28. září 2009

skeptik a praktik II

věří a přece nevěří
každou víru s každou jinou
vždy nejprve poměří
a nepřijme-li jedinou
nevíře své pořád věří

a kdo nevěří, ať se přesvědčí
že stejně vždy na něco skočí

věří, věří a zase věří
až svou vírou skutečnost
na svou stranu zlanaří
těžko se mu potom jistě
v tu svou víru nevěří

a kdo nevěří, ať se přesvědčí
že podle něj se Země otočí

čtvrtek 24. září 2009

skeptik a praktik (stranná báseň)

nevěří a přece věří
nesnadno jen žití svoje
do rukou vám svěří
a když, tak stále té své víře
tak docela nevěří

a kdo nevěří, ať se přesvědčí
že mu to dvakrát nesvědčí

věří, i když nevěří
víru, která jemu svědčí
v tu své žití ponoří
s vašim požehnáním se pak
s pravdou nijak nemoří

a kdo nevěří, jednou se přesvědčí
že právě tihle s námi zatočí

středa 24. června 2009

chtěl bych mít sen

chtěl bych mít sen, že všichni mí mrtví přátelé jsou se mnou
a všechny mé imaginární manželky jsou se mnou
a všechny způsobné pohyby
taky tu ve mně přítomny jsou
a jdeme slavit, že všichni mí mrtví přátelé jsou se mnou
že všechny mé imaginární konkubíny jsou tu se mnou
a všechny jejich vnadné záhyby
padají do správných rukou
a všichni mí mrtví přátelé
padají do správných rukou

neděle 21. června 2009

přátelé!

přátelé?
ti všichni
taky už umřeli na slova
zakopali se
z plna plic
nikdy víc
nepověděli, co by
zahýbalo světem
a nebo aspoň dětem
řeklo něco o tom, jak to chodí
za těch rozviklaných dní
už jenom teď ten poslední
když vidím, veškerýho snažení
mám pozbýt chuť a na jazyku
osten a svědění, papil svrbění
zanícení, nečistot místo zacílení
přece ale vždycky není
člověku jen na umření
ono chce to možná chvilku strpení
než dojdeš k tomu poznání
jak nehledě na pravdy transcendentální
je důležitý dobrý vysrání

(ukázka z připravovaného díla "odtokoly dijonských kibuců")